O názvu

Slovo Nord v názvu neznačí okázalost ani velikost.
Je to označení horského domova, který má svůj klid,

prostor a vlastní rytmus.

Nord Fjella není místem, které by se snažilo působit výjimečně.
Je místem, které umožňuje výjimečný stav mysli.

Spojení slov Nord a Fjella tak vytváří rovnováhu,
mezi lidským měřítkem domova

a otevřeností horské krajiny.

Fjella nebyla zvolena proto, aby byla exotická.

Ani proto, aby zněla módně.

Byla zvolena proto, že je tichá.

Protože nic nevysvětluje a nic neslibuje.
Protože dává prostor významu vzniknout až na místě.

Je to název, který nevnucuje příběh.
Jen ho nechává vzniknout.

Fjella není o dramatu hor ani o jejich monumentalitě.
Je o prostoru mezi lesem a nebem, mezi světlem a mlhou,

mezi pohybem a tichem.

Je to okamžik, kdy přestaneš řešit směr a tempo.
Kdy stojíš výš, ale necítíš potřebu se dívat dolů.

Kdy není kam spěchat.

Právě tento pocit dal jménu jeho význam.

V kontextu Harrachova dává Fjella přirozený smysl.

Ne jako popis lokality, ale jako její zhuštěná podstata.

Krajina zde není kulisou.

Je přítomností, která formuje den, světlo i ticho.

A právě to Fjella znamená.

Některé názvy se nevymýšlejí proto, aby zaujaly.
Vznikají proto, aby pojmenovaly pocit.

Slovo Fjella vychází ze severského výrazu fjell.
V norštině a dalších skandinávských jazycích označuje hory,

ne však hory jako cíl, výkon nebo místo k dobytí.

Fjell znamená otevřenou horskou krajinu, prostor nad lesem,

kde se krajina ztiší a svět se zpomalí.

Je to pojem, který nepopisuje konkrétní bod na mapě, ale stav.
Stav klidu, nadhledu a jednoduchosti.